Adrenalin, na který se nikdy nezapomíná

Narovinu, nikdy by mě nenapadlo, že se jednou budu hlásit na parašutistický kurz. Měla jsem z výšek respekt, a myšlenka na to, že bych měla vyskočit z letadla, mi připadala spíš jako něco z akčního filmu než z mého života. Ale pak jsem jednou seděla s kamarádkou u kávy, a ona mi řekla, že si parašutistický kurz dala jako dárek k narozeninám. A že to bylo nejlepší rozhodnutí v jejím životě. Znělo to lákavě. A tak jsem to taky zkusila. A nelituju ani vteřiny. Parašutistický kurz není jen o tom, že si „skočíš padákem“. Je to výzva, ke které přistupuješ s respektem, ale i s obrovskou dávkou zvědavosti a adrenalinu.

Začíná to teoretickou přípravou. Instruktorky a instruktoři ti vysvětlí všechno od A do Z. Například, jak padák funguje, co dělat při výskoku, jak bezpečně přistát, i co dělat v krizových situacích. A i když to zní vážně, všechno probíhá v přátelské atmosféře, kde se necítíš jako „ta, co nic neví“, ale jako plnohodnotná účastnice. A pak přijde ten den. Máš na sobě kombinézu, sedíš v letadle, slyšíš hukot motoru a srdce ti buší tak, že ho cítíš až v krku. Najednou se otevřou dveře, vítr ti fouká do obličeje a ty uděláš ten krok. Prostě vyskočíš. Ten pocit se nedá popsat. Je to čistá svoboda. Jen já, nebe, padák a klid.

Vážně, v tom tichu a prostoru najednou všechno ztichne i uvnitř. A když se pak padák otevře a já se pomalu snáším dolů, vím, že tohle je moment, na který nikdy nezapomenu. Celý kurz vedli profesionálové, kteří byli nejen špičkoví ve svém oboru, ale i neuvěřitelně podporující. Nikdy jsem si nepřipadala sama, vždycky jsem věděla, že za mnou někdo stojí, a to doslova i obrazně. Každý seskok jsme společně rozebrali, poučili se z chyb, a hlavně se u toho i hodně nasmáli. Ano, není to zadarmo, ani finančně, ani fyzicky. Ale ten pocit, když po prvním samostatném seskoku dopadnete na zem je fakt boží!